Čtyři keše, čtyři příběhy

30. března 2011

Obr.

Upozornění redakce: Článek obsahuje mnoho nápověd a prozrazuje místa úkrytu zmíněných keší! Pokud si chcete hledání těchto pokladů užít, nečtěte jej.Medvědí doupě (GC1FB73) typ: tradiční

Tuto keš jsem našel 28.8.2010 za pomoci mého 6-ti letého synka Filipa. Musím se ale podělit o kuriózní a komickou situaci, která tomu předcházela.Doma jsme si v klidu naplánovali výlet do Starého Plzence, přesněji turistický výlet s cílem nalezení několika „pokladů" k nimž patřilo i MEDVĚDÍ DOUPĚ. Po nutných domácích přípravách v podobě podrobného čtení logů keší, přípravě svačin a outdorového oblečení, jsme vyrazili na lov.

Už když jsme se přibližovali ke skále, kde mělo být medvědí doupě, byl slyšet z daleka dětský povyk. Bylo nám jasné, že tam někdo operuje. Uviděli jsme tři malé děti, které byly zdánlivě bez dozoru. Děti pokřikovaly do skály něco v tom smyslu „pozor, někdo sem jde" a také něco o hledání. To už jsem se začal usmívat. Není nad diskrétnost. Najednou se odněkud ze skal vynořila jejich máma. Koukám, něco drží v ruce a pohledem něco studuje. V první chvíli mně napadla SMS zpráva. Jenže to jsem v dané situaci brzy vyloučil a začal jsem přemítat: „jde ze skal, v ruce něco jako mobil... asi to vypadá, že hledají to samé co já s Filipem". A měl jsem pravdu.

Oni i my jsme tak nějak komicky nenápadně obcházeli celou skálu, stále po sobě pokukovali s tím, že právě ti druzí to vzdají. Očividně jsme nemohli přesně zaměřit cíl a najít to správné místo úkrytu. Až konečně se zadařilo. S Filipem jsem byl přeci jen rychlejší a byli jsme oproti této konkurenci první. Druhá „parta" byla v tu chvíli někde na druhé straně skály a bloudila okolo v nedohlednu...

Část 1 / 6
Další »
ga